WITU v Sálové aukci 41

Jako ochranu před zanzibarskou hrozbou se Ahmad neúspěšně pokusil dojednat v roce 1867 spojenectví s Pruskem. Až roku 1885, po setkání s německými cestovateli bratry Denhardtovými, kteří prováděli zkoumání a mapování této dosud téměř neznámé pobřežní oblasti, se podařilo dojednat ochranou smlouvu s Německem. Bratři se nejprve se sultánem spřátelili a získali postupně funkce ministrů v jeho vládě (Clemens Denhardt působil coby ministr vnitřních a vnějších záležitostí a Gustav Denhardt jako ministr cel a pošty). V dubnu 1885 obdrželi od sultána území 1600km² pro podnikání jejich společnosti Tana-Gesselchaft a na oplátku zaslali do Berlína jménem Witu "Žádost o ochranu" a zprostředkovali tak ochranou smlouvu, jež vstoupila v platnost v květnu 1885. Novému stavu chtěl zabránit (i v zájmu Anglie) zanzibarský sultán, ale po německé demonstraci síly v podobě válečných lodí ve vodách Zanzibaru, by donucen uznat německou svrchovanost ve Witu. Bratři Denhardtové tak naservírovali Německé Říši novou kolonii, do země přišli němečtí osadníci, malá expediční jednotka, byly založeny plantáže atd., ale vláda v Berlíně neprojevovala o mocenskou a ekonomickou správu tohoto území prakticky žádný zájem. Ještě na jaře roku 1890 uzavřel německý konzul na Zanzibaru jménem Říše novou smlouvu s nástupcem Ahmada sultánem Fumo Bakarim II., ale již brzy poté, na základě německo-britské tzv. Zanzibarské smlouvy z 1.7.1890 sjednané německým kancléřem Caprivim, se Witu postupuje Anglii výměnou za Helgoland (de iure do té doby britský). Tato skutečnost, německé držení Witu jako zástavy pro jednání o Helgolandu, je prakticky neznámá. Sultán byl tedy zrazen, země vydaná Anglii a tím zanzibarským nepřátelům, obyvatelstvo napadá kolonisty, Sultán zavražděn svými poddanými, Anglie vysílá trestnou výpravu, jež si vyžádá stovky obětí, obce a plantáže jsou vypáleny a město Witu je srovnáno se zemí. Bratři Denhardtovi, zhrzení zradou ze strany Německa, odmítli nabídku kompenzace ve výši 150.000RM jako nedostatečnou. V ústraní a v chudobě pak dožili v Německu. Gustav zemřel v roce 1917, Clemens roku 1929.

 

 

Známky Witu, jejich vydání, výskyt a vzácnost
Gustav Denhardt, jako ministr pošty sultánovy vlády nechal oficiálně a regulérně vydat v červenci a srpnu 1889, postupně v osmi emisích, celkem 96 známek výplatních a služebních. Známky byly určené pro úřední i soukromou korespondenci a poštovní styk sultanátu se zahraničím (zejména s Německou východní Afrikou, ale např. i se Zanzibarem a Adenem). Tisk byl ruční a provedený z dřevěných štočků černou barvou na papíru různých barev. Z techniky tisku vyplývá, že náklad byl velmi malý. Známky jsou nezoubkované, vydané bez lepu, s nápisem "alama ya posta sultaniya sawahiliiya" a byly platné do poloviny roku 1890. Měnou byla 1 Rupie = 64 Pesa. Poštovní zásilky frankované těmito známkami se podávaly v městě Witu, jsou známé s němými čárkovým razítky s "W", či kruhovým WITO a byly dále přepravovány přes německý poštovní úřad v Lamu (Německá Východní Afrika). Poštovní parníky ovšem připlouvaly k Lamu jen vzácně, a tak byl poštovní provoz se zásilkami z Witu velmi omezený. Dopisů z Witu se dochovalo jen několik kusů a patří k významným koloniálním raritám a i pouhé razítkované známky Witu se vyskytují jen výjimečně. V pozůstalosti Clemense Denhardta se v roce 1930 našly nepoužité známky Witu a Zanzibaru a některých dalších zemí, dle dostupných pramenů v cenách přepočtených k roku 2000 asi za 1 milion DM. Naprostá většina čistých známek Witu na filatelistickém trhu pochází právě z tohoto nálezu. Uvedená cena byla zřejmě odvozena z katalogu Michel, tehdy průměrně 200DM za kus, tj. můžeme předpokládat, že i kdyby všechny známky v pozůstalosti byly z Witu, tak se našlo nanejvýš kolem 5000ks. Dochovalo se tedy průměrně pouhých 50ks čistých známek od každé hodnoty. Na základě uvedených indicií a vzhledem ke krátké platnosti, zničení správního centra Witu a objektivně nepatrnému množství těchto známek na trhu, nutno známky Witu považovat za velmi vzácné, v katalogu hluboce podceněné, a tyto známky razítkované pak za vyloženě raritní!
Dodejme, že naše sbírka, los č.153, je nejen kompletní, ale obsahuje na výstřižcích i 11ks poštovně použitých známek!