Archiv / Odborné články / Na poště v Itálii

První věc, které jsem si na budově všimnul, bylo písemné upozornění (pouze v italštině), že jak vchod, tak vnitřní prostory jsou monitorovány bezpečnostními kamerami, což na našich poštách zřejmě ještě dlouho bude hudbou budoucnosti. Zajít na poštu nečiní místním obyvatelům žádné potíže, protože jsou na systém dvojitých, vzájemně blokovaných dveří již řadu let zvyklí z tamních peněžních ústavů a bank. Jak jsem během chvíle vypozoroval, někteří cizinci se však s podobnou formou vstupu do objektu ještě nesetkali a měli s tím evidentně problém. První dveře se totiž před vámi automaticky otevřou na pohybové čidlo, další dveře jsou však elektronicky blokované a první dveře se za vámi samy okamžitě zavřou. Ocitnete se tak v poměrně malém proskleném prostoru (cca 60x80cm) bez možnosti razantnějšího pohybu, takže se nelze např. rozmáchnout rukama, dveře prokopnout, atp. Teprve po chvilce se otevřou druhé dveře, můžete vstoupit a pokračovat k některé ze tří poštovních přepážek. Při odchodu z pošty to je stejné a netřeba zdůrazňovat, že pracovníci za přepážkami mají možnost pomocí tlačítka všechny dveře zablokovat. Jestli jsou takto zabezpečeny všechny pošty v Itálii mě není známo, ale s bezpečnostním systémem vzájemně blokovaných dvojitých dveří jsem se na poště setkal např. v městečku Caorle u Jaderského moře již v roce 2005.

 

Původně jsem se o tomto technickém zabezpečení italských pošt vůbec nechtěl zmiňovat, ale po návratu domů při prohlížení denního tisku za uplynulých 14 dní jsem narazil na článek Banky se chystají na vlnu loupeží (MF DNES z 11.6., str. A11), ve kterém se mj. uvádí, že cílem lupičů v ČR nejsou jen banky, ale také pošty a uváděná konkrétní čísla jsou docela zajímavá. Podle statistik Evropské bankovní federace je Česko čtvrtým nejhorším státem co do počtu bankovních loupeží (115 případů v r. 2007), ale i v počtu přepadených bankomatů. Pokud jde o poštovní úřady, v roce 2008 došlo u nás k 80 případům vloupání a k 92 případům ozbrojených přepadení pošt, tzn. že v podstatě každý druhý den dojde u nás k útoku na některou poštu! V citovaném článku autorka J.V. dále konstatuje, že jako pachatelé při přepadení bank dominují v 87 % případů amatéři, a podle mého názoru to v případech přepadení poštovních úřadů bude podobné číslo. Je proto velmi pravděpodobné, že systém dvojitých vstupních dveří by mnohé pachatele předem odradil. Pro profesionální zločince pochopitelně dvojité vstupní dveře nejsou překážkou, což dokazují následující čísla. V počtu spáchaných bankovních loupeží v roce 2007 suverénně vede Itálie se 3 364 případy (!), což je zhruba 10 přepadených bank každý den, na pomyslném druhém místě se s 552 případy bankovních loupeží umístilo Německo.

 

Osobně jsem se vstupem na poštu v Tonfanu neměl problém, protože podobný bezpečnostní systém dvojitých vstupních dveří byl nainstalován ve filatelistické  prodejně firmy PROFIL v Praze 1, Klimentská č. 6 již polovině 90. let minulého století. Při listování velkými otočnými panely s informacemi a ceníky za nejrůznější služby, počínaje jako obvykle nejprve poštovními poplatky ve vnitrostátním i mezinárodním styku, mě zaujala neskutečně rozsáhlá nabídka služeb pro filatelisty! Po přečtení prvního řádku jsem nabyl dojmu, že nejsem na venkovské poště v Itálii, ale asi na jiné planetě. Dozvěděl jsem se totiž, že za poplatek 2,07 € si lze objednat poštovní známky a další filatelistický materiál prostřednictvím novinkové služby, a to buď formou osobního odběru přímo na této poště, nebo je možné si nechat novinky zasílat domů poštou. Samozřejmě vím, že podobnou službu už před léty zavedla i Česká pošta, ale zkuste se zeptat na některém poštovním úřadě u nás. S největší pravděpodobností se to nedozvíte, stejně tak jako jsem včera neuspěl já s poptávkou po této službě na třech různých poštách v Praze 6. Abych však přepážkovým pracovníkům těchto pražských pošt úplně nekřivdil, v jednom případě jsem byl odkázán na internetové stránky České pošty a na druhé poště (kde byla v dopoledních hodinách otevřena pouze 1 přepážka u které stála fronta 7 zákazníků) jsem dokonce od ochotného mladíka obdržel telefonní číslo do Karlových Varů. Skutečností je, že Česká pošta s.p. tuto dobře fungující službu dokonce ani nenabízí ve svých pravidelně vydávaných přehledech služeb a cenících. Není to bohužel první případ kdy musím konstatovat, že pokud jde o přístup k filatelistům, marketing v tomto státním podniku - slušně řečeno - kulhá na obě nohy.

 

Vraťme se však společně na malou italskou poštu. Na velkém informačním panelu s nabídkou služeb pro filatelisty totiž po již zmíněné novinkové službě následoval seznam celkem 80 různých položek filatelistického zboží (!), od ročníkových alb z let 2006 a 2007 (mimochodem v ceně 280,- €, resp. 300,- €), přes desítky různých námětových sestav ze kterých mě zaujaly např. "Vánoce", "OH v Pekingu 2008", "Kryštof Kolumbus", "Jan Pavel II. a Benedikt XVI.", "100 let skautingu" a pod., až po obrazové dopisnice. To největší překvapení mě však čekalo na konci přehledného seznamu: možnost zakoupení, resp. objednání 28 různých odborných filatelistických publikací! Z nabízených titulů jen tak namátkou vybírám: "Michelangelo - Un affreso postale", "Prima serie di posta aerea", "La posta e la guerra 1943-1945", "Alberto Diena - un filatelista", v cenových relacích od 5,16 € až do 30,- € za jednu publikaci. Myslím, že názvy publikací jsou dostatečně srozumitelné a není třeba je překládat. To je za posledních 5 let doslova průlom pokud jde o služby které tamní pošty nabízejí filatelistům. Italská poštovní správa, možná podle vzoru rakouské, německé či švýcarské pošty bezesporu pochopila, že sběratelé jsou poměrně zajímavá skupina zákazníků, která může významným způsobem přispět ke zvýšení tržeb. Na druhou stranu z toho profitují i filatelisté, kteří si mohou nejen novější známkovou produkci zakoupit či předplatit na místní poště, ale dokonce si zde objednat i odbornou literaturu.

 

Odcházel jsem z malého poštovního úřadu na pobřeží Tyrhénského moře a pro zlepšení nálady jsem se v nejbližším bistru zastavil na skleničku dobrého vína. Ještě dnes totiž přemýšlím o tom, proč to v řadě okolních zemí jde a u nás nikoliv.

Autor: Vladimír Dražan, exkluzivně pro Burda Auction (16.06.2009)