Za prvních šest měsíců letošního roku se v Česku vydražilo 3187 uměleckých děl. Richard Burda má přitom v rámci jedné dražby ve své aukční síni v nabídce i 3500 položek. Řeč je totiž o sběratelských poštovních známkách, konzervativním oboru, jehož aktiva platí za bezpečný investiční přístav.
„S investicemi třeba do akcií se filatelie nedá srovnat. Celý trh je mimořádně stabilní a je na něm vidět dlouhodobý mírný růst. Ale třeba covid s cenami lehce zamíchal a některé sbírky známek se prodaly i se stoprocentním ziskem,“ popisuje Burda ve své aukční síni v nenápadné části pražských Dejvic.
Velké částky nejsou jeho byznysu cizí. Byla to totiž právě Burda Auction, kde se trhaly některé české aukční rekordy. A jeden tu padl celkem nedávno, konkrétně letos v březnu, když se tu dražil nepoužitý blok dvanácti známek Penny Black z roku 1840.
A v čem byly výjimečné? Jde o součást vůbec první sady poštovních známek na světě. U Burdy se blok s profilovým portrétem britské královny Viktorie vydražil za 9,1 milionu korun. A stal se tak nejdražší zahraniční známkou vydraženou v Česku.
Během stejného březnového víkendu se vydražily známky za necelých třicet milionů korun. Skoro dva miliony korun stála jednoho ze sběratelů žilkovaná desetikoruna, jedna z nejcennějších známek československého původu. I to byl za tuto konkrétní známku rekord.
Teď se Burda se svým výkonným ředitelem Stanislavem Výtiskem připravují na další velkou dražbu, která v pražských Dejvicích (a hlavně online) proběhne 14. a 15. září. O co se budou jednotliví sběratelé přehazovat, si nechme na později.
Z koníčku byznysem
Se známkami se Richard Burda dostal do styku skrze sbírku svého dědy. Svět filatelie tak úzce protkaný s historií světa ho ihned pohltil. Svou vlastní sbírku si začal budovat už jako malý, když věrně doprovázel na poštu babičku, která mu nějakou tu známku pokaždé ráda koupila.
V tehdejším Československu neměl Richard Burda o filatelistickou komunitu nouzi, ostatně Česko dodnes platí, alespoň co do počtu sběratelů per capita, za sběratelskou velmoc.
S příchodem sametové revoluce však začal přemýšlet, jak se svým hobby naložit dál. A zda sběratelskou oblibu nelze přetavit do funkčního byznysu. Neváhal proto prodat svou tehdejší sbírku, která mu vynesla v té době slušnou sumu kolem deseti tisíc korun, a dal se do práce.
Objížděl veřejné aukce, na kterých si se svým jedním stolem a vystavenými známkami budoval síť kontaktů. Bez internetu se tehdy ještě filatelisté organizovali postaru a po sběratelských klubech tak rotovaly katalogy se známkami.
„Začal jsem obcházet sběratele a prosit je, aby zařadili známky ze svých sbírek do mých aukcí. Sběratelská komunita je poměrně úzká a osobní vztahy jsou tak nutný základ. Úspěšnou aukční síň se známkami na zelené louce prostě nevybudujete,“ tvrdí Burda s tím, že dobře obšlápnutý terén byl jednou z jeho velkých výhod.
Burdovu byznysu se začalo dařit, čeští filatelisté jeho aukční síň dobře znali. Zásadní přelom přišel ale až v roce 2006, kdy mu jeden z klientů vykládal o tom, jak v Americe draží známky po internetu. V ten moment vyprávění zkušený filatelista luskne prsty. „Bylo to prozření a mně bylo jasné, že se tou cestou musím vydat,“ doplňuje Burda ke svému „heuréka momentu“.
Zastupitel „zaprášeného“ oboru se tak překvapivě vydal na cestu do kyberprostoru. V roce 2008 spatřil světlo světa aukční systém burda|LIVEBIDDING, který jeho aukční síni slouží po různých obměnách dodnes. Navíc mimořádně úspěšně. Sedmdesát až osmdesát procent prodejů se uskuteční skrze internet. Tomuto trendu hodně pomohl covid, před pandemií šlo zhruba o polovinu vydražených položek.
Sběratelé samotní se samozřejmě v Česku znají, úplně jiná liga jsou už ale investoři. Spoustu z nich, ač jde o jejich pravidelné klienty, u Burdy nikdy fyzicky neviděli. „Někdo si přijede položky rád prohlédnout předem, jiný nám už důvěřuje a my mu je posíláme poštou,“ vysvětluje Burda.
Známky a jejich investiční hodnota se už navíc dle Burdy dostaly i k rukám českých miliardářů. A jeden z nich, jehož jméno nechtěl prozradit, má prý filatelistickou sbírku za zhruba 130 milionů korun.
Ačkoli jsou filatelisté poměrně semknutá skupina, občas do ní zabloudí někdo se zálibou v historii. To byl případ i Burdovy pravé ruky Stanislava Výtiska. Ten v Brně studoval historii a o světě známek neměl příliš ponětí. Jeho kamarádka ale učila manžele Burdovy anglicky a skrze ni nakonec Výtisk dostal v aukční síni práci.
„Já s kolegy neskutečně ožíváme, když se nám do rukou dostanou věci několik set let staré,“ vysvětluje Výtisk s tím, že aukce nedraží jen známky. V jejím portfoliu najdete třeba dopisy a jiné tiskoviny podepsané velikány jako Antonín Dvořák, Karel Havlíček Borovský, František Palacký či listiny podepsané císaři. Richard Burda oproti tomu dává přednost moderní historii 20. století.
Jména osobností české historie oba pánové nezmiňují náhodou. „Patriotismus hraje u sběratelů velkou roli,“ přikyvuje Burda s tím, že čeští sběratelé k tuzemské historii přirozeně tíhnou. Ne náhodou jsou tak třeba vysoce poptávanou komoditou předměty spjaté s velkými jmény českého národního obrození.
Globální filatelismus
Občas se ale najde i zapálený sběratel odjinud. Dokonce i z velkých dálek. „Známe japonského sběratele, který má sbírku známek s motivem Hradčan od Alfonse Muchy. Myslím, že její hodnota je kolem dvaceti milionů korun,“ tipuje Burda.
Známky jsou zkrátka byznys mezinárodní a někdy se to projeví i v Burdových internetových aukcích, ostatně ten už má klientelu ze třiceti procent ze zahraničí. Třeba u něj dražená sbírka norských známek přitáhla účast prakticky celé sběratelské obce z Norska.
Potvrzuje také, že archetyp pedantského sběratele známek do velké míry platí. O to paradoxnější je, že nejvíce ceněné známky jsou šotky. Zkrátka exempláře, které mají, nejčastěji už z výroby, nějakou vadu. Ty jsou cenné i proto, že většinou se na chybu v tisku přišlo a známky šly do likvidace. Ty, co přežily, tak mají hodnotu.
Tím, že jsou filatelisté většinou velmi pečliví při katalogizaci svých sbírek, je také velmi nepravděpodobné, že by se v nějaké domácí amatérské sbírce stále nacházel nějaký neobjevený klenot. Ale i výjimky prý existují.
„Český chybotisk 50/50 DOPLATIT měl dlouho doma ve sbírce jeden sběratel, považoval ho však za padělek. Jeden zkušenější kamarád filatelista mu ale poradil, ať si to pro sichr nechá ověřit. Šlo o originál, který nakonec za dva miliony korun prodal,“ doplňuje Burda.
Tím se dostáváme zpět k zářijové veřejné aukci, na které by právě zmíněný slavný chybotisk měl být jedním z hlavních taháků. Už zmíněnou cenovku devíti milionů korun z březnové dražby nejspíše nepřeskočí, ale člověk nikdy neví. „Někdy na náš hlavní klenot nikdo nepřihodí a někdy vystřelí položka, u které jsme to nečekali,“ doplňuje Výtisk.
Ozvěnu ale předchozí Burdova aukce v té zářijové přece jen má. S vyvolávací cenou těsně pod dva miliony putuje do dražby čtyřblok nepoužitých Two Pence Blue, historicky druhé poštovní známky na světě. Stejně tak se bude dražit i Penny Black, tentokrát ale jen ve čtyřbloku s vyvolávací cenou 1,2 milionu korun.
Celkem aukcí projde 3567 položek a kromě známek v ní budou k mání třeba vlastnoručně psané a podepsané dopisy od Karla Havlíčka Borovského, Emmy Destinové, Antonína Dvořáka či Petra Bezruče.
Aukční síni samozřejmě zůstává jen zlomek toho, za co se známky vydraží. Poplatek 21 procent platí odběratel, dodavatel známky pak kolem deseti procent. Jenže platba DPH jde za aukční síní. Dražitelé si tak ve výsledku připíší zisk kolem dvaceti procent z vydražené částky.
A co ještě filatelistům Burdovi a Výtiskovi na jejich aukčním Olympu zbývá? „Moc bychom si přáli někdy vydražit Modrého Mauricia, asi nejznámější známka světa. To bychom ale naše rekordy strhli úplně, jsem si jistý, že pod sto padesát milionů korun by určitě nešel,“ uzavírá zasněně Burda.
